Každý rok potkám při cvičení v Brně mnoho nových lidí v posilovně s nadšeným výrazem a touhou změnit své tělo od základu na tělo z obálky – ať už pro muže kulturistického časopisu nebo pro ženy módního časopisu. Touha, smysl a sen – proč začít je vždy podobný.

Jak ale skončila většina těch, kteří se do posiloven nahrnuli ve snaze skoncovat s nadváhou, vybudovat kostičky na břiše, či se přiblížit postavou k tomu perfektnímu, či té perfektní z obálky časopisu? Kolik procent z nich dosáhlo alespoň nějakých pozitivních výsledků?

Toto procento, jak jistě tušíte, je opravdu mizivé. Drtivá většina těch, kteří posilovny momentálně začínají hojně opouštět, si nesplnila cíl prakticky žádný, spíše naopak si vybudovali ještě mnohem větší odpor k posilování a pohybu obecně.

Proč se tento každoroční boj se snahou začít cvičit stále opakuje a hlavně proč se stále opakuje ten samý konec?.

Pojďme si popsat hlavní důvody, proč tomu tak je, a zkusme se jich vyvarovat.

NADMĚRNÁ OČEKÁVÁNÍ

Jeden z nejčastějších důvodů, proč lidé vzdají to, co započali.

Bohužel opravdu nejde, aby člověk za 2 tréninky zhubnul 10 kilo, 20 centimetrů v pase, uběhl maraton apod. Je nezbytné zjistit si nejprve fakta o tom, jak jsou výhledově reálné požadované změny.

Chápu, že není optimistické hubnout pouze 0,5 kg týdně, aby to byla udržitelná pozvolná změna bez jojo efektu.

Trpělivost je základní kámen jakéhokoliv cíle.

NEREÁLNÝ CÍL

Do jisté míry souvisí s předchozím bodem, ale pojďme se na to podívat ještě z trochu jiného úhlu. Nereálností nemyslím momentálně to, že si 60kg žena umane, že zhubne 40 kg, i když… ano, je to nereálné.

Tuto nereálnost pochopme tak, že si člověk zvolí za cíl něco, čeho by teoreticky dosáhnout mohl, ale musel by změnit celý svůj život.

Například vybrat si jako cílovou představu postavu kulturisty, když čas na cvičení mám maximálně dvakrát týdně, kvůli služebním cestám ani pravidelnost není ideální, nemluvě o dalších faktorech.

Cíl je vždy nutné plánovat s ohledem na své časové, ale třeba i finanční prostředky.

Už na začátku je potřeba vědět, že trénink 2x týdně je stále převážně udržovací úroveň a při této četnosti moc velkých změn nedosáhnete. Od četnosti 3x týdně se již můžete těšit na změny, ale zase střízlivě – vrcholový sportovec tráví svůj život každodenně několika tréninky, perfektní stravou a regenerací. Proto i 3x týdně je pro mnoho cílů opravdu příliš nízká četnost.

PŘEPÁLENÝ START

Enormní přemotivovanost je charakteristika skoro každého druhého, který začne po mnoha letech se sebou něco dělat. Naskočit do plně rozjetého vlaku přece nejde, nejprve musíme nastoupit, usadit se a plynule se rozjíždět…

Když člověk pohybově a sportovně mnoho let zanedbaný začne s frekvencí 3 tréninky týdně, s tréninkem trvajícím 90 minut atd., opravdu není zvláštní, že tělo mu odpoví na tento stres velice podobně.

Nehledě na fyzickou stránku zde i psychika hraje ohromnou roli a takovéto zkratovité změny nesnáší opravdu dobře.

NEZNALOST SPRÁVNÉHO POSTUPU

Co si budeme nalhávat – jak většina z nás začínala, když jsme ještě neměli žádné zkušenosti a znalosti? A přesně stejné chyby vidíme dnes u druhých.

Člověk v posilovně obejde všechny stroje, na kterých udělá pár opakování hrůzostrašným způsobem, vezme si neúměrně těžké činky a začne vytvářet neskutečné pohyby, u kterých Vám bude běhat mráz po zádech jen při pohledu na ně.

Nebo trochu z jiného soudku – chci zhubnout, tak musím dělat hodně aerobních činností. Jenže už jsem se jaksi nedočetl o tom, že je potřeba nejprve tělo pořádně zpevnit, aby nápor i zdánlivě snadných aktivit ustálo v pořádku. Navíc potom hubnutí půjde ještě lépe a bude to šetrnější k pohybovému aparátu, jehož poranění může být jeden z důvodů, proč lidé končí.

NEDISCIPLINOVANOST

„Bez práce nejsou koláče.“ Asi netřeba se u tohoto bodu pozastavovat, jen možná zmiňme to, že právě nedisciplinovanost a nadměrná očekávání jsou při cvičení nejčastější začátek konce. „Ničeho jsem nedosáhl a už cvičím 2 měsíce, tak proč pokračovat…“ (I když jsem reálně byl třeba jen 5x trénovat.)

NEPŘÍJEMNÉ POCITY

Jaký člověk je onen nejčastější začátečník, který se sebou chce něco udělat?

Jedná se nejčastěji o kancelářský typ člověka s nadváhou, který k pohybu moc dobrý vztah nemá.

Myslíte si, že se tento člověk chce během tréninku zpotit? Myslíte, že cvičí tak, aby ho svaly doslova bolely? Nebo dokonce aby ho bolelo tělo ještě druhý den?

Tyto pocity jsou pro běžného člověka opravdu nepříjemné, a tak není až tak divné, že to prostě někdo neustojí.

SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ

Doména žen, čímž nechci vůbec něžné pohlaví urazit. Ale právě ony mají nejčastěji pocit, že se na ně všichni dívají, že přece nemohou chodit cvičit do fitka, protože nic nevydrží a nezvládnou.

Hlavně z těchto důvodů dnes funguje a stále vzniká řada soukromějších posiloven, center pro ženy apod.

ZDRAVOTNÍ ASPEKTY

Tento bod úzce souvisí s neznalostí, která bohužel často vede ke zdravotním problémům. Ať už člověk chce hubnout, nabírat svaly, či jenom rychle běhat, všechny tyto cíle s sebou přinášejí jisté nároky na pohybový aparát člověka. Pokud se ale zanedbají základní pravidla, cvičí se doslova špatně, byť jenom maličko, přinese to časem nějaký problém, který pro většinu znamená konec, vzdát se.

ŠPATNĚ ZVOLENÝ OSOBNÍ TRENÉR

Poslední častý bod. I když se už svěříte do rukou kvalifikované osoby, aby Vám s Vaším problémem a s cestou k cíli pomohla, je potřeba zjistit, zda je opravdu profesionálem a pomůže Vám.

Špatných fitness trenérů, ale i jiných odborníků na hubnutí bohužel je a bude vždy více než těch dobrých. Když už se odhodláte investovat, zjistěte si maximum informací, doporučení, ptejte se, pozorujte jiné jeho/její svěřence.

Taková špatná volba Vám v lepším případě nepřinese výsledky, v horším už počítejte s tím, že Vám něco sice přinese, a to zdravotní problémy. Proto je důležité volit správně.

Tyto body jsou asi nejčastějším začátkem konce. Pokuste se udělat to příště, nebo již teď lépe a zaměřte se na tyto klíčové věci s tím, že Vám Vaši cestu k cíli nepřekazí.

Pojďme si ještě v krátkosti zrekapitulovat pár rad, které Vám pomohou zlepšit tyto začátky a zabezpečí hlavně to, že jim nebude třeba po oněch dvou měsících konec.

Jak tedy postupovat???

• Plynulost = klíč k trvalosti – nestresujte tělo bouřlivými starty, začněte pozvolna a hlavně vnímejte své tělo, co Vám na to říká. Uběhnout 3 km není žádný problém? Super, můžeme přejít na 5 km. Musíte si ke cvičení vypěstovat vztah, abyste u něj vydrželi, a šoková terapie opravdu není vhodné řešení.
• Vzdělanost – tím nemyslím to, že musíte znát anatomické příručky nazpaměť, ale je potřeba znát základní fakta a vědět, jak věci fungují a jak je dělat správně. Dbejte ale na ověřené a kvalifikované zdroje – ne každé video na YouTube má smysl. Odborník – nechcete řešit předchozí bod? (I když je stejně důležité mít určité povědomí…) V tom případě se obraťte na některého z profesionálů v oboru. Jak jsem již několikrát zmiňoval – i trenér by v ideálním případě cvičil pod dohledem trenéra.
• Plánování, klíčové milníky – nehleďte na svůj finální cíl jako na ten jediný, protože ten je mnohdy vzdálen několik měsíců či let. Plánujte a vytyčujte si krátkodobější cíle v horizontu jednoho měsíce, které budete překonávat. Bude Vás to motivovat a průběžně budete dostávat zpětnou vazbu o tom, zda jdete ke svému cíli po správné cestě.
• Přizpůsobení ostatních aspektů životního stylu – je potřeba dívat se vždy komplexně – není jen trénink, jen strava, jen spánek, stres v práci. Vždy se jedná o jednotlivé dílky skládačky, které až všechny dohromady vytvářejí cílový produkt.

 Zdroj: www.kulturistika.ronnie.cz